Rituály loučení se zemřelými a vzpomínání na ně byly od nepaměti nedílnou součástí života každé obce. V posledních sto letech spolu se sekularizací společnosti vznikl pro tyto rituály nový stavební druh smutečních síní, které často obývají nádherná místa, nicméně za cenu velké vzdálenosti od běžného života lidí. Vybraná lokalita v Novém Městě na Moravě umožňuje navázat na původní tradici kdysi spjatou výhradně se sakrálními stavbami a vybízí zapojit tuto významnou společenskou stavbu do každodenního života města.
V našem návrhu jsme se snažili vytvořit dům, který se stane jasnou součástí veřejného prostoru bez toho, aniž by mu dominoval. Dům, který je jednoduchý, ale ne asketický. Dům, který je introvertní, ale ne uzavřený. Dům, který je intimní, ale ne izolovaný. Dům s jasnou identitou a atmosférou, který je prost symbolů a gest, a je důstojným rámcem pro konání smutečních a vzpomínkových obřadů, nezávisle na počtu účastníků, jejich vyznání nebo kultur.
Situace, landcape
Osazení domu a jeho hmota reaguje a vychází z terénních podmínek pozemku. Dům je osazen v těžišti území a přirozeně jej dělí na tři svébytné části s různými charaktery. Hlavní vstup pro smuteční hosty se nachází z pěší stezky lemující Cihelský rybník. Služební vstup je umístěn v severovýchodním rohu objektu od ul. Malá.
Stezka podél Cihelského rybníku si zachovává svůj charakter mlatové pěšiny. Objekt k ní přiléhá s mírným úhlem a vytváří tak odstup a intimitu pro svůj krytý předprostor. Molo umístěné naproti hlavnímu vstupu vychází nad rybník a reprezentuje Smuteční síň v dálkových pohledech. Samotná stavba je v nich skryta za vzrostlými stromy lemujícími břeh. Zvýšením nivelity terénu v jižní části navazujeme na úroveň hřbitova. Jeho hlavní pěší osu vedoucí od kostela prodlužujeme chodníkem, jenž je ukončen schodištěm klesajícím ke stezce podél rybníku. Z této hlavní osy se nad schodištěm ve směru od hřbitova vine bezbariérová stezka spojující hřbitov s východní částí území a parkováním.
Východní část území je vymezena navrženým objektem, hřbitovními zdmi a ploty okolních pozemků. Současná atmosféra zahrady – sadu zůstává v území zachována. Svahy jsou zmírněny a je jimi proložena stezka plynule stoupající odul. Malé kolem kolumbária k hřbitovu. Hřbitov je vedle této pomalu se vinoucí pěšiny napojen i schodištěm ve východním cípu pozemku. Přibližně v polovině stezky se pod hřbitovními zdmi nachází kolumbárium, které tvoří do terénu zaklesnutá oblouková stěna pro 150 schránek. Kolumbárium je začleněno do krajiny tak, aby bylo přirozenou součástí průchodu územím.
V návaznosti na Malou ulici je navržena plocha pro parkoviště, stání pro autobus a služební příjezd k domu. Naším záměrem bylo minimalizovat vizuální i fyzickou přítomnost automobilů v území. Plochy parkoviště jsou umístěny tak, aby umožnily zachování co největšího počtu stávajících vzrostlých stromů, které tvoří dělicí zelený pás mezi ulicí a domem. Samotné parkoviště je vymezeno vysokými živými ploty, které, spolu s nově vysazenými stromy při vjezdu, moderují jeho působení na ulici a zároveň směřují návštěvníka k přístupové stezce podél Cihelského rybníku. Služební část je oddělena branou a umožňuje pouze průchod pěších. Ve služební části se nachází služební vjezd, dvě parkovací stání pro vozy pohřební služby a v nezbytných případech je zde možný příjezd návštěvníků až k samotnému domu.
Dispoziční řešení
Veřejná část objektu následuje požadavky ze zadání soutěže a je tvořena třemi částmi – foyer, malým auditoriem s místností pro vystavení rakve a velkým auditoriem. Všechny tři prostory jsou opatřeny vlastními zahradami, resp. malým atriem v případě foyer, kterými jsou prosvětlovány a jsou skrz ně zpátky napojeny na okolní svět bez narušení intimity obřadů.
Foyer přímo navazuje na přestřešený předprostor při pěší stezce kolem Cihelného rybníku. Po vstupu se člověk nachází v otevřeném zádveří definovaném plnou zdí atria, která dělí vnitřní život domu od vnějšího světa. Ze zádveří je umístěn i vstup do chodby vedoucí k toaletám pro návštěvníky. Dvoukřídlé dveře na plnou výšku místnosti umístěné naproti otevřeným stěnám atria, jasně značí vstupy do malého a velkého auditoria. Jednoduchými dveřmi je z foyer zpřístupněna hala, která vede k místnosti pro vystavení rakve.
Malé auditorium je umístěné v západní části objektu a je z něj přes halu dostupná místnost pro vystavení rakve. Hala, která je mimo malého auditoria přístupná i z foyer a ze zázemí objektu, tvoří pomyslnou hranici a křižovatku mezi provozem a veřejnou částí domu. Hala samotná není primárním obřadním prostorem, ale plní roli významné cesty při rozloučení nejbližších v místnosti s vystavenou rakví. Její důležitost je podtržena její výškou a bazilikálním osvětlením. Místnost pro vystavení rakve je pro návštěvníky dostupná z haly, pro zaměstnance je poté dostupná skrytými dveřmi z místnosti pro přípravu zemřelých, naproti kterým se úzkým oknem dívá do zahrady malého auditoria. Velké auditorium o rozměrech 12x12 m je uzpůsobeno k obřadům až pro 125návštěvníků. Při obvodové stěně se v něm nachází rampa vedoucí do rozlehlé zahrady, která v případě zájmu může hostit i samotný obřad.
Obě auditoria mají cíleně čtvercový půdorys proto, aby bylo přirozeně umožněno různé rozestavení mobiliáře dle potřeb jednotlivých obřadů. Z obou je také možné opustit budovu nejen přes foyer, ale i přímo přes jejich zahrady. Ač se s vynášením rakve počítá primárně u auditoria velkého, je možné jej realizovat i u auditoria malého.
Zázemí Smuteční síně se nachází v severovýchodní části objektu a přímo navazuje na služební vjezd do území. Vstupním bodem je velký krytý služební dvůr prosvětlený světlíky při obvodové stěně, který umožňuje najetí auta pohřební služby a vyložení rakve. Ze služebního dvoru je možný vstup do přípravny zemřelých, místnosti pro odpad a skladu květin. Nakonec naproti vjezdu do něj se nachází zádveří a vstup do dalších částí zázemí. Místnost pro řečníka a režie je umístěna v těsném sousedství haly a zároveň umožňuje případný přímý vstup z přípravny zemřelých. Zázemí využívá výšku objektu a zbylé části provozu – denní místnost, šatna, umývárny, toalety a technické místnosti jsou umístěny na druhém podlaží. Jak k technické místnosti, tak k denní části, přináleží část otevřené terasy, která se nachází nad služebním dvorem. V technické části je možné umístit venkovní jednotky TZB, pobytová část může sloužit pro odpočinek zaměstnanců. Potřebné rozvody TZB – VZT, audiotechnika a osvětlení jsou poté přes technickou místnost vedeny do prostoru nad zavěšené dřevěné podhledy auditorií a foyer, kde jsou skrytě umístěny jejich koncové prvky.
Prostor, atmosféra a materialita
Vnitřní části domu jsou navrženy v paletě vycházející z tradičních stavebních materiálů – hrubá betonová podlaha, světle omítnuté zdi a dřevěné zavěšené podhledy tvoří jednotný jazyk prakticky všech veřejně dostupných místností. Jejich rozličná atmosféra je tvořena převážně prací s prostorem samotným – jeho výškou a proporcemi a podobou jejich zahrad, skrz které získávají své přirozené světlo. Masivní plechové dveře v pískové barvě jasně označují průchody mezi jednotlivými místnostmi. Strukturální zasklení poté smazává rozdíl mezi prostorem auditorií a jejich zahradami. Dílčí dělicí konstrukce – stěna atria a stěna vymezující rampu ve velkém auditoriu jsou poté navrženy z bílých cihel.
Materiály vnější obálky pokračují ve stejném principu jako interiér budovy. Světlou omítku obvodových zdí zde doplňuje terakotová střešní krajina pálené krytiny. Plné zdi poskytují smutečním rituálům potřebnou intimitu a ochranu a střešní krajina, která přímo reflektuje charakter vnitřních prostor, se stává expresivní složkou obálky budovy. Vzhledem k usazení objektu v terénu, jsou tvary střechy jasně pozorovatelné již při průchodu hřbitovem směrem k Cihelnému rybníku a v blízkém okolí domu.